Specifika chovu

Specifika chovu

Araukany se vyznačují poměrně živým temperamentem, odolností a dosti rychlým růstem. Jeví se jako tiché a přítulné.

U slepic, které nemají ocas, nemůže dojít k tomu, že se při pojímání kohoutem ocas odkloní a odhrne i peří zakrývající kloaku. Chovatelé proto peří překrývající kloaku odstraňují, a to buď vytrháním, nebo zastřižením jednotlivých per. Jedná se o pírka vyrůstající v okolí kloaky v okruhu asi 2 cm, ale i pera krytu ocasu.

Komplikované je zejména rozmnožovaní araukan, protože přítomnost licousů působí jako smrtící (letální) faktor již v době vývoje zárodku. Ještě ve vejcích umírají homozygotní zárodky.

Kuřata po bezocasých rodičích mají zakrnělou nejen kostrč, ale i několik obratlů páteře. Fabriciova burza tak nemůže přilnout k těmto obratlům, kuřata po vylíhnutí mohou mít problém s vyprazdňováním a umírají krátce po vylíhnutí.

Prvořadý je proto výběr jedinců pro sestavení chovného hejna. I přes to, že standard uvádí u araukan mezi plemennými znaky bezocasost, je potřeba v chovu držet i zvířata s ocasem.

Ke zlepšení této situace napomohla i jiná plemena, např. u bílých araukan leghornky, u divokých velsumky. Toto přikřížení zvýšilo počet odchovaných licousatých zvířat a problémy s vyprazdňováním, kříženci ale měli jen nazelenalou barvu skořápky, při dalším šlechtění se pak používali kohouti čistokrevných araukan. U dnešních araukan se problémy s vyprazdňováním téměř nevyskytují.

Pro líhnutí vybíráme jen vejce s modrozelenou skořápkou.