Chov Indického běžce

Kachny indické běžce řadíme mezi lehká, nosná plemena kachen. Mají menší tělesný rámec a hmotnost standard udává u kačera do jednoho roku věku 1,5 - 1,9 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg, nad jeden rok 1,7 - 2,3 kg, minimálně 1,5 a maximálně 2,6 kg, u kachny do jednoho roku věku 1,3 - 1,7 kg, minimálně 1,1 a maximálně 2,0 kg, nad jeden rok 1,5 - 2,1 kg, minimálně 1,3 a maximálně 2,3 kg. Obecně lze říci, že kačer váží kolem dvou kilogramů a kachna je asi o 20 - 30 dkg lehčí. Obdivuhodná je jejich snáška 100 a více  vajec a řadí tak indické běžce asi na třetí místo na žebříčku snášky kachen. I dnes však najdeme jedince, kteří dosahují daleko vyšší snášky. Barva skořápky je závislá na zbarvení zvířat a může být od bílé u světlých barevných rázů, přes nazelenalou až po olivově zelenou u černých na začátku snáškového období. Minimální hmotnost násadových vajec je 65 g.

Stejně jako jsou indičtí běžci jedineční svým zevnějškem, tak i jejich povaha a způsob života je mezi kachnami zcela ojedinělý. Na rozdíl od ostatních plemen kachen jsou svým svislým postojem a běháky posunutými do zadní části těla přizpůsobeni ke snadnému a rychlému pohybu po souši. Toto je předurčuje k mimořádnému temperamentu. Pokud mají možnost být na větším, volném prostranství, dokáží celý den pobíhat z místa na místo a hledat si potravu, takže je nemusíme ani příliš přikrmovat. Vyhledávají nejen rostlinnou stravu, jako jetel, různé trávy a semena, ale především různý hmyz, žížaly a mlže, kvůli kterým prozkoumají každičký kout a zobáky rozvrtají i měkkou půdu. Pokud pobíhají a shání potravu je na ně opravdu nádherný pohled. Pohybují se v hejnu a změní-li některá směr, ostatní vyrazí za ní. Máte-li na zahradě problém se slimáky, kteří vám ničí úrodu zeleniny, vypusťte tam indické běžce a výpěstky jsou zachráněny. V některých zemích jsou dokonce chováni jako "likvidátoři slimáků". Asi nejlepší by bylo obehnat zeleninové zahrady dalším plotem, aby nám zde běžci sbírali škůdce a přitom neozobávali sladký salát. Kvůli utváření těla vůbec nelétají, takže k oplocení pozemku, kde jsou chováni, stačí jen nízký plůtek. Mnoho chovatelů také ocení, že k jejich chovu není zapotřebí vodní plochy, ale běžci se spokojí jen s malým bazénkem.  Temperament je spojen s plachostí, takže se k nim snažme přibližovat v klidu a příliš je nestresovat, hlavně v menších výbězích.

Indičtí běžci jsou velmi odolní vůči rozmarům počasí a nedělá jim větší problém ani drsnější klima. Nepamatuji se, že by se někdy schovali před jakoukoli nepohodou, naopak v dešti si libují. Také mrazy do asi -10 až -15°C jim příliš nevadí a klidně pobíhají i po sněhu. V těchto mrazivých dnech raději několikrát za den projděte výběhy, protože mokré kachny při odpočinku mohou přimrznout k zemi, nejčastěji ocasními pery. Pokud však očekáváme mrazy ještě větší doporučuji je zavřít do kachníku, přestože se jim to nebude příliš líbit. Tyto kachny jsou kvůli jemné stavbě kostry nohou náchylné právě k nemocem běháků, ať už k různým zánětům kloubů nebo k otlakům. Přímo vražedný je pro ně pohyb v silně zabláceném výběhu v kombinaci s nízkými teplotami kolem nuly. Budou-li se v takovém prostředí pohybovat, zaručuji, že zanedlouho začnou pokulhávat a později zcela zchromnou. Když už se mi něco takového přihodí, zavčas kulhající zvíře přemístím do hluboce vystlané odchovny  kde je teplo. Pokud onemocnění podchytíme včas, zanedlouho se v teple a na měkkém zotaví.