Chov

Tohoto úctyhodného králíka řadíme ho hned na druhé místo za belgického obra. Stavbou těla a typem je však elegantnější. Dospělý samec dosahuje hmotnosti až 8 kg a vyniká klidnou povahou.
Chov strakáčů není kvůli zachování kresby na bílé srsti jednoduchý, ale možná právě to je jedním z důvodů, proč mají chovatelé o toto plemeno zájem. 

Králík, který upoutá na první pohled

„Líbí se mi kontrast a navíc bílá barva srsti v kotci svítí a je z daleka vidět. Při posuzování na výstavách se rozlišuje kresba hlavy a těla. Kresba hlavy se skládá z motýlka, ze skráňové skvrny, očních kroužků a kresby uší. Například motýlek je kresba na nose s výrazným trnem, neboli se skvrnou, která je uprostřed nosu. Na těle se zase hodnotí takzvaný úhoř, což je pruh na hřbetě, táhnoucí se od týlu až k pírku. Musí být stejně široký a ostře zbarvený. Důležitá je i boční kresba, která se skládá z více než tří skvrn. Pokud jsou jen dvě, je králík vyloučen z chovu. Počet nemusí být na každé straně stejný, ale je to přednost. Nároků na kresbu je mnoho, a tak není snadné vyšlechtit výstavní zvíře. Proto je králík strakáč obtížnější na chov. Hodnotí se také délka a postavení uší, musí být dlouhé alespoň 16 cm a musí stát na hlavě zpříma.“

Strakáči, mlynáři a kominíci

Strakáčů je více plemen. Například český strakáč s podobnou klasickou kresbou, anglický strakáč s kresbu rozdrobenou, tříbarevný strakáč, nebo třeba strakáč meklenburský s kresbou plášťovou. Německý obrovitý strakáč se u nás chová v barvě černé, modré a havanovité (sytě hnědé). Spolu s českým strakáčem je zajímavý i tím, že se samicím rodí tři druhy králíčat: strakáči, ale také takzvaní kominíci a mlynáři.

Kominík je černý a v chovu se využívá pro odolnost, kvalitní srst a dobré maso. Srst německého obrovitého strakáče musí být pružná a lesklá. Pokud budou kominíci využíváni v chovu, musí být tetováni, protože na jejich potomky je nutné vystavit rodokmen.
Mlynáři jsou bílí a mají nevydařenou kresbu. Z chovu jsou vyřazováni, protože mají genetické nedostatky a málokdy přežijí tři měsíce.

Kvalitní a výživná strava je základ úspěchu

Německý obrovitý strakáč se vyznačuje početnými vrhy. Deset dvanáct králíčat ve vrhu je běžné. Dospělý králík musí mít v osmi měsících minimální váhu šest kilogramů. Hmotnost je na výstavě jedním z ukazatelů, a pokud ji zvíře nemá, je trestáno ztrátou bodů. Když chovatel bude krmit králíky jenom senem a na jádru bude šetřit, tak samozřejmě předepsanou váhu neudělá. Králíkům míchám granule s ječmenem a do směsi jim přidávám trikitále, což je hybrid pšenice a žita. Má nasládlou chuť a zvířata jej rádi konzumují. Před výstavami jim kvůli kvalitnější srsti přidávám i semena slunečnice. V létě dostávají zelené, v zimě seno. 

Autor Jindřich Spěvák.